9. 9. 2007 jsme vyrazili na plánovanou akci Kralupská Ťápota. Orientační pochod byl plánovaný na cca 7km, což je příjemná procházka, jen jsme se báli o počasí. Všechno ale nakonec vyšlo.

První dorazila naše posádka s tetou Adélou, za námi přijel zápasník Matěj s paničkou a jako poslední, když už jsme čekali na první zkoušku, přifuněl Venoušek s kamarádem Myšákem alá spermií od dobrmana.

Závod byl rozdělen na jedenáct bodovaných zastávek, kde jsme plnili úkoly. První etapu jsme prošly rychle, jelikož spočívala v štěkání na povel, což se my zaboha nemůžeme naučit, a v odhadování času (??). Potom jsme přes pole pokračovali dál ke druhému úkolu, což bylo odmítnutí nabízeného pamlsku a skok v pytli se psem u nohy. Odmítnutí se nám podařilo bravurně, to samé skok v pytli (taky aby ne po tvrdém tréninku na táboře), takže jsme dostaly hned dvakrát deset.

Další úkol bylo odložení v leže a současně házení balonků do kyblíku. Pejsek směl vstát, až když páníček posbíral všechny balonky a vrátil se k čáře. Za toto jsme nedostaly plný počet, protože se princezna rozhodla, že bude sedět aby na to viděla. Takže jsme se chvíli dohadovaly o to, že fakt na té špinavé a studené zemi zůstane :-))

Pokračovali jsme podél Vltavy, což se Hari náramně hodilo, zase mi zmizela do vody. Příští stanice - maličké agility - slalom a dvě skokové překážky. To byla super disciplína, jen škoda, že nepoužili tunel, protože ten si zkusila Hari na cvičišti a moc se jí líbil. Slalom dělala také poprvé, ale šlo jí to, a překážky nejdřív chtěla obejít, nakonec jsme si je daly spolu a líbilo se jí to. Myslím, že na lehčí agility se trochu podíváme, je u toho sranda a my máme cvičení kde se lidi smějou rády!

Poslušnost. Hodnotilo se vyšplhání do strmých a ne moc vábných schodů, což jsem ani nevěděla, jelikož mi přišlo normální jít do schodů, a nahoře se plnil povel sedni-lehni-vstaň. Za poslušnost jsme dostaly pouze 4 body, což nevím jak se mohlo stát, jelikož Hari udělala vše co se po ní chtělo a že to neproběhlo tryskovou rychlostí jako u robotických ovčáků...na bulíka byla ještě rychlá. Ale budiž, šly jsme dál na aport hračky a to už byla větší legrace, zaprvé mi krásně přinesla to co měla, zadruhé i pán porotce z ní měl radost, což se u poslušnosti říct nedalo (asi nemá rád bulíky) a zatřetí panička poznala na pohlednicích všechny rasy pejsků co jí ukazovali a tak jsme opět vykasírovaly dvakrát deset.

Při hledání další etapy jsme trochu zabloudili, pak se nám pohádala navigace se skupinkou zřejmě místních, kteří tvrdili, že máme jít směrem naprosto odporujícím navigaci..ale budiž, došli jsme včas do cíle splnit poslední úkol - ukázka zubů alá výstava. Tam zavládlo trochu znepokojení v řadách pejsků a páníčků, jelikož paní porotkyně chtěla ukázat nejen špičáky a skus, ale taky stoličky, navíc "stůl" na který měli pejsci vyskočit (do půli stehen....) byl dost vratký, což už nám samo o sobě stačilo a když ještě chtěla, aby si Hari na tom lítacím stole sedla, tak jsme si radši nechaly napsat nulu, protože už toho měla plné zuby. A navíc na sousední louce probíhal coursing a já jsem chtěla rychlý oddych a rychle rychle na střapeček.

Na coursingu jsme chvíli stáli ve frontě a pak, zrovna když Hari vyběhla, v první zatáčce definitivně odešla cívka a střapeček už nejezdil. Chvíli jsme čekali, jestli se to podaří opravit, ale bohužel se ten den už neběhalo. Ale Hari aspoň dostala střapeček jako bolestné. Pán a paní byli moc milí, dráhu dělali za dobrovolný vstup (až jsem se styděla, když jsem viděla ty fronty a v kasičce pár drobných..a oni dva tam zmrzlí na místě ... no nic), a řekli nám, že tam trénují určitě jednou za měsíc na licence a závody a že na tréninky můžeme docházet, což nás těší, jelikož je to blízko a i za ten malý kousek bylo vidět, že to Hari bude fakt bavit.

Odjížděli jsme jako poslední a totál utahaní. Byl to super výlet, ještě se těšíme na celkové výsledky a hlavně počet pejsků, jelikož vůbec nemáme představu, kolik jich tam mohlo letos být.

Bulíci tam byli tři-Hariet, Venoušek a Tracy-mladá slečna, pak tam byla krásná staffordka Nastěnka, úplně nejsladší staffbullík v Hariiných barvách a staffbullka taktéž jména neznámého :-) všichni pejsci i páníčci byli super, doufám, že příští rok vyrazíme znovu :-))

FOTOALBUM